Být maminkou

Bubák!

Ahoj. 🌸

Je to tady! Našli jsme konečně bubáka, ze kterého má malý strach. Možná je to trochu ošklivý se z toho takto radovat, ale přece jen je to lepší, když se bojí určité věci, než aby jsme ho museli trestat jinak.

Malý už začal být v období, kdy si určuje ON co bude a nebude dělat, co bude a nebude jíst atd. Jasně, že tohle není zrovna v pořádku, když už si takto malé dítě určuje co a jak, a tak jsme vždy museli razantně zakročit! Buď to bylo 3x a dost, a pokud ani tohle nepomohlo, dostal na zadek nebo šel na hned za dveře. Ano možná si teď klepete na hlavu, jak si vůbec mohu dovolit zavřít malého za dveře nebo mu vůbec dát na zadek, maminky…. Já chápu, že děti kterým není ani rok, tak tohle nemají zapotřebí, ale až budete mít děti, kteří si určují sami co a jak, změníte názor. Každý máme jinou taktiku toho, jak své děti vychovávat a ne s každým se shodneme, ale myslím si, že většina maminek se v tom uvidí, a když ne samy sebe, tak určitě jejich děti. Nejsem žádný psycholog nebo odborník, ale dnes jsem sama měla doma sociální pracovnici, věřte nebylo to zrovna příjemný!

Ondra nikdy neměl nic čeho by se doslova bál, nic čemu by uhýbal, nic z čeho by snad měl strach. Tak to je snad dobře ne? Ano je to dobře, ale když přijde na to, že si určuje, tak pak není zrovna příjemné na něho křičet, dávat mu na zadek, dávat ho za dveře, aby se vzpamatoval nebo bůh ví co ještě, a tak to přišlo. Napíši Vám tu teď trochu menší příběh o tom, jak bubák přišel na svět!

Jednoho dne večer (2 dny zpět 😅) jsem malého šla připravit ke koupání, svléknout, a že půjdeme čůrat. Naproti přebalovacímu pultu je regál, kde má knížky, mou fotku, nějaké hračky a dva větší polštáře sovu a mimoně. Malý furt ukazoval na ten regál úplně nahoru a říkal ,,bojím, já se bojím“, tak jsem si říkala ,,sakra čeho se bojíš ? tam nahoře nic není“ a furt naříkal, jak se bojí, tak jsem pak už ztrácela sílu a ukazovala jsem na věci. Říkala ,,toho se bojíš“ (má fotka 😂) ,,NE“ , jedu dál tohoto ? NE! až jsem pak vzala do ruky polštář mimoň, a to jste měli vidět! Jak v hororu, když se na Vás žene nestvůra a vy uhýbáte! To samé dělal s tím mimoněm! Přišel přítel, řekl to je bubák, zkusit udělat bububu, Ondra se bál, a tak z toho vzniklo že ,,pokud budeš zlobit, přijde bubák“ – máme vyhráno. Nemusíme mu dávat na zadek, pokud to nebude opravdu nutné, nemusíme ho zavírat za dveře, pokud to nebude opravdu nutné, prostě jen řekneme ,,budeš to dělat? přijde bubák!“ a bude klid! Vyzkoušeno! 🥳 Funguje to!

Toť k bubákovi. Jakého bubáka máte pro Vaše děti Vy? Nebo jak Vaše děti trestáte za něco co už je přespříliš ? 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back To Top